Expanze lovu přišla s průmyslovou revolucí v 19. století. Století dvacáté se vyznačuje už jen nekontrolovatelným nárůstem lovu této až 4 metry dlouhé a v průměru 250 kg vážící ryby. Zvláštním momentem byl pak masivní rozvoj trhu se sushi v 80. letech minulého století, který velkou měrou přispěl k tomu, že se dnes populace tuňáka v severovýchodním Atlantiku a Středomoří vyskytuje před totálním vyhynutím. Vedle tresky, lososa a okouna mořského tak přidáváme další živočišný druh, který byl člověk, nejadaptabilnější a nejagresivnější živočišný druh na Zemi, schopen téměř vyhubit: 30 650 tun oficiálně ulovených tuňáků v roce 2006 a blíže nespecifikované množství této ryby ulovené ilegálně (uvádí se dvojnásobek oficiálních čísel).
Ilegální lov je relevantní hlavně proto, že tuňák žije převážně v oblastech mimo teritoriální vody a tím pádem je také majetkem všech a nikoho. Do ilegálního obchodu s tuňákem je zapojena údajně i sicilská mafie – Gemma Parkes, aktivní členka Světového fondu na ochranu přírody (WWF), na jednom ze zasedání zaměřeném na péči o zachování rybích populací, dostala na stůl kytici bílých lilií a chryzantém. Nebyl to výraz uznání – v Itálii jsou to květiny smuteční. Jednomu z jejích aktivnějších kolegů zase přišla poštou kulka.
Jedinou organizací, která má na starosti řízení kvót na lov tuňáka v oblasti severovýchodního Atlantiku a Středozemního moře, je Mezinárodní komise pro ochranu tuňáků v Atlantiku (International Commission for the Conservation of Atlantic Tunas, ICCAT), která vznikla v roce 1966. V poslední době se kvůli katastrofickému poklesu populace tuňáka stala terčem ostré kritiky a vysloužila si přezdívku „International Conspiracy to Catch All Tunas“. Proto, aby se zbavila takového označení, nechala Komise provést prověrku své práce. Výsledkem tohoto „auditu“ bylo však pouze oficiální potvrzení jejího obrovského selhání.
I přes naděje, vkládané do posledního zasedání Komise pro ochranu tuňáků, které se konalo v listopadu tohoto roku v Maroku, jsou přijaté kvóty stále neúnosně vysoké. Všeobecná shoda panuje v tom, že by se měly snížit na 15 000 tun ročně, a to i přesto, že Dánská technická univerzita nedávno počítačovou simulací zjistila, že i úplný zákaz lovu tuňáka by nezamezil populačnímu kolapsu v kontrolované oblasti. Navíc, aktuální čísla, přijatá na zasedání v Maroku, se patnáctitisícovému limitu ani v nejmenším neblíží: v listopadu bylo v Maroku odsouhlaseno 28 500 tun úlovků pro tento rok, 22 000 tun pro 2009 a 19 950 tun uloveného tuňáka pro rok 2010.
Nedávná jednání Světového svazu ochrany přírody v říjnu v Barceloně (IUCN – International Union for Conservation of Nature) ukázala, jakým státům jde o tuňáky nejvíce, resp. nejméně. Španělsko, jako jedna ze zemí podílejících se velkou měrou na oněch 28 500 tunách ulovených ryb, kupodivu podpořilo úplný zákaz. Ještě více udivil souhlas Japonska, které se rovněž vyslovilo pro úplný zákaz lovu.
Avšak jednotlivé státy mají pouze malý vliv na vývoj situace. Nejmocnějším hráčem je EU, která každoročně ukusuje největší podíl úlovků, aby jej mohla vzápětí přerozdělit mezi své členy (hlavně Itálii, Francii a již zmiňované Španělsko). Porcování ryby, která, jak se zdá, smrdí od hlavy, proběhne tento rok opět na zasedání Rady pro zemědělství a rybolov ve dnech 18. – 19. 12. V souvislosti se zasedáním označuje Evropská komise vyjednání listopadových kvót, které by měly teoreticky snížit lov tuňáka v dalších 2 letech o 30 %, za velký úspěch. Odlišný názor zastává většina neziskových organizací, stejně jako několik vědců, kteří byli najati přímo Komisí pro ochranu tuňáků. Nejaktivněji působí Světový fond na ochranu přírody (WWF), který navrhuje úplný zákaz lovu tuňáka – jedním z možných způsobů, jak to uskutečnit by bylo zařazení tohoto živočicha na seznam mezinárodní Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Convention on International Trade in Endangered Species of Wild Fauna and Flora – CITES).
Důkazem, jak citlivé je toto téma, je poslední relevantní bruselský skandál. 6. 11. 2008 bylo Phillippe Morillonovi, předsedovi výboru Evropského parlamentu pro rybolov, předloženo desetistránkové shrnutí zprávy Evropské agentury na kontrolu rybolovu (Community Fisheries Control Agency, CFCA) s výsledky inspekcí týkajících se lovu tuňáka. Závěr tohoto shrnutí mluvil o systematickém porušování mezinárodně stanovených pravidel. Toto je samo o sobě znepokojující zjištění. Ovšem to, z čeho obviňuje Evropskou komisi „zelený“ poslanec Evropského parlamentu, Španěl Raül Romeva, je více než znepokojující. Na nátlak hlavních aktérů Evropská komise prý zatajila jádro zprávy. Do rukou poslanců se tak dostalo shrnutí, jež zamlčuje většinu dat, která staví státy hrubě porušující pravidla do extrémně nepříznivého světla. To, že se jednalo u oficiálního shrnutí zprávy o silně zredukovanou verzi potvrzuje také odborný konzultant pro rybolov Mielgo Bregazzi, který tvrdí, že mu kopie kompletní zprávy prošla rukama.
V tomto momentě je více než pravděpodobné, že drancování moře se zastaví až ve chvíli, kdy tam opravdu nebude co chytat. To, že by bojkot masa tuňáka, který vyhlásily některé restaurace, výrazně ovlivnil poptávku, se nedá očekávat. Budoucnost někteří vědci vidí v umělém chovu, který ale v současné době probíhá pouze po linii ulov-vykrm-zabij. Obnova populace chovem a návrat schopnějších jedinců do moře se v současné době nenosí. Nejúčinnějším opatřením se v této chvíli jeví zařazení tuňáka na seznam ohrožených druhů úmluvy CITES. Celý proces může trvat i 5 – 7 let a vzhledem k odporu jednotlivých států a rychlosti úbytku populací této ryby se proto dá předpokládat, že tuňák bude brzy tak vzácný jako třeba nosorožec nebo kareta pravá. Nebo vůbec nebude.
Zdroje:
International Commission for the Conservation of Atlantic Tunas – ICCAT
MacKenzie, B.R. – Mosegaard, H. – Rosenberg, A. A. : Impending collapse of bluefin tuna in the northeast Atlantic and Mediterranean. In: Conservation Letters 11/2008.