Novináři mají těžkou práci. Komentovat a rozebírat něco tak složitého, jako je předsednictví v EU, není žádná radost. Používají se zkratky, vychází se z toho, že typický Čech viděl „střeva“ Unie maximálně tak u řezníka Klause a že chutný EU gulášek mu vlastně nikdo pořádně uvařit neumí. Natožpak svíčkovou!
Jako všechno ostatní, i předsednictví ČR v EU je mediálně zkreslené. Nepopírám, že pan Vondra nemá o jeden nebo deset šedivých vlasů navíc a nepopírám, že mu to přivodily starosti a pak, v době nejtěžší, esemesky od kolegů z Evropy, kteří se bojí o budoucnost Goliáše, kterému prťavý David údajně podrazil nohy.
Co chci říct je, že předsednictví je tak trochu několikavrstevný dort, který má nejen krásnou čokoládovou polevu a 27, tu silněji, tu slaběji plápolajících svíček, ale také ta zmiňovaná střeva čili nádivku. Čokoláda patří předsedům vlád a ministrům v Bruselu, Kyjevě, Luhačovicích, na Hluboké nebo i v Kongresovém paláci a nádivka je pro všechny ostatní.
Překládám do „evropštiny“:
Čokoláda a svíčky:
Rada EU, Summity (sfoukávání, krájení, obsluha)
Nádivka:
Výbor stálých představitelů (zdobení, výroba polevy, svíčky)
Drobty ze stolu:
Pracovní skupiny Rady EU (těsto, mouka, pečení)
Převážná většina aktivních účastníků předsednictví ČR v Radě EU má ruce umazané od mouky, běhá rychle kolem trouby, kde si pálí prsty při nepozornosti, a patlá se s čokoládovou polevou.
Přitom při pohledu na kuchařku, tedy na kalendář českého předsednictví, se může zdát, jakoby předsednický dort byl jenom poleva a svíčky. Potíž je totiž v tom, že kalendář jaksi nezmiňuje těch několik stovek pracovních skupin, které se věnují věcným debatám a jejichž výsledky, pokud nutno, jsou pak předávány o stupínek výše, na jednání Coreperů. Odtamtud pak „zkoordinované“ závěry postupují výše na ta nejvíce viditelná zasedání – zasedání ministrů členských států: dort je upečen, několik svíček sice téměř sfoukl silný francouzský, německý či britský vítr, ale zdá se, že poleva má praskliny jen na několika málo viditelných místech.
Svržení české vlády se tedy z „pohledu dortu“ jeví najednou poněkud jinak. Ano, při krájení dortu a rozdávání talířků, se to prostě musí umět. Je nezbytné vědět, že francouzský ministr nerad jahody, ale spíš borůvky a také že váš britský kolega je alergický na oříšky. Spleťte to a máte na svědomí trapas, ne-li mezinárodní skandál. Přehlédněte ministra z Malty, popuďte toho řeckého nepřesným názvem jednoho s Řeckem sousedícího státu anebo šlápněte Americe na puchýř a máte zaděláno na velké nepříjemnosti. Z tohoto pohledu se divím, že Topolánkovi, Vondrovi, Bursíkovi nebo Kalouskovi na hlavě ještě nějaké ty vlasy vůbec zůstávají.
Jejich odchodem přijde ČR o „manažery“, co se už stačili v Evropě rozkoukat a navíc odborníky, kteří dobře znají svoje resortní recepty – to bude ztráta. Utrpí zasedání na mezinárodní úrovni: ministr si přece jenom raději třese rukou s ministrem, ne s jeho náměstkem nebo ministrem-úředníkem. Jinými slovy: dort, co se bude servírovat od počátku května, bude mít o něco popraskanější polevu, možná jí bude někde i kousek chybět…česká svíčka však nezhasne a nádivka bude stejně chutná jako v lednu, když se začínalo. Z 99 procent zůstává vše na svém místě – pracovní skupiny pracují, Corepery koreperují a Češi dál čechují Radě EU.
Evropa o nás dobře ví – strach, že jsme jen stát někde z evropského „dálného východu“ neodpovídá skutečnosti. Obavy Martina Komárka, které shrnul v pátečním (17.4.) příspěvku v MF Dnes si protiřečí. Říká, že ČR je v zahraničních médiích neviditelná, ale jedním dechem s paní Eliškou Haškové Coolidge dodává, že je „česká politika ve světě nedůvěryhodná právě kvůli malicherným svárům vůdců a stran.“ Jakoby naši velcí bratři ze Západu byli neomylní a konsensus nad zásadními záležitostmi jen kvetl. Prd. Nic nekvete, politika je všude stejné svinstvo a Topolánek si o nedůvěru koledoval dlouho.
Místo posvátné krávy s modrou vlajkou, která nám teď pobíhá po většině médií, bych raději ochutnal ten zmiňovaný hovězí EU guláš. Není nic horšího, než když se prostředky zaměňují za cíle.