Téma udržitelného způsobu života na naší planetě určitě nebylo nikdy tak aktuální jako dnes. Množství informací o zhoršujícím se stavu životního prostředí nás na jednu stranu obohacuje a otevírá obzory pro dosud opomínaná témata, ale zároveň otupuje naše vnímání a způsobuje jakousi alergii na jakoukoli zmínku o globálním oteplování.
Také situace v ČR se v posledních dvou desetiletích v mnohém změnila. 90. léta, plná nadšení pro radikální řešení přešla plynule do 21. století a je jasné, že s s řečmi o nekompromisnímu návratu k přírodě nevystačíme. I přes jakousi naivitu, která u nás charakterizovala nezisková hnutí a jejich boj za udržitelný rozvoj, byla tato etapa nesmírně důležitá. Vychovala totiž odborníky, kteří dnes zaplňují řady environmentálních aktivistů.
O ČR je tak možno říct, že je jedna ze zemí, kde je neziskový „zelený“ sektor rozvinutý stále na velice vysoké úrovni. Vedle toho ovšem paralelně působí také velké množství odborníků, kteří přešli z neziskové sféry do sféry státní a pracují v nejrůznějších státních institucích. Vedle MŽP je to například Česká informační agentura životního prostředí (CENIA), která každoročně sestavuje Zprávu o životním prostředí, Agentura ochrany přírody a krajiny nebo Česká inspekce životního prostředí.
ČR je i v mezinárodním měřítku hodnocena jako jedna z nejvíce aktivních zemí – právě u nás začal na konferenci v Dobříši v roce 1991 velice důležitý program Evropské Hospodářské Komise OSN „Životní prostředí pro Evropu“… … Byla to ČR, která v roce 2002 na Světovém summitu o udržitelném rozvoji získala ocenění za druhou pozici v hodnocení nejlepších států v přístupu k nejdůležitějším mezinárodním environmentálním otázkám. A byla to opět ČR, která byla v lednu 2006 na Světovém ekonomickém fóru v Davosu vyhodnocena jako 4. na světě v globálním indexu péče o ŽP.
To jsou úspěchy, které dokazují hlubokou tradici zájmu o životní prostředí. Právě s ohledem na všechno, o čem jsem se zmínil, mě úspěch Strany zelených a jejich účast v koaliční vládě velice potěšil. Ani ČSSD, ani ODS mi totiž jako strany, které by měly zastupovat můj názor na současný svět nevyhovují. Navíc, při pohledu na mnohé z členů obou stran mi je jasné, že stejně jako já nevysvětlím např. svým rodičům, že některé drogy jsou úplně jiné a míň škodlivé než drogy jiné, nejsou tito pánové schopni překročit vlastní stín. Stín výchovy, svého dřívějšího politického působení, stín celkového přístupu ke světu, potažmo své „existenční koncepce“. Co jiného mohl totiž být nedávný návrh dvou koaličních poslanců, kteří navrhli novelu zákona o ochraně přírody a krajiny, v rámci které by došlo k zákazu účast veřejnosti ve stavebním řízení. Již dnes je tato procedura v ČR ohromně složitá a ze strany nevládních organizací a také EU velmi kritizovaná. Pánové Sehoř (ODS) a Šimonovský (KDU-ČSL) si zřejmě myslí, že je to právě naopak…Češi asi mají podle nich moc velkou pravomoc ovlivňovat rozhodnutí o velkých stavebních zakázkách.
A teď docházím k tomu, jak zásadní je pro mě setrvání SZ ve vládě. Je to zásadní hlavně proto, že návrhy podobné návrhu dvou koaličních a dvou nezařazených poslanců by mohly příště projít bez povšimnutí, ba s podporou. To, že se Bursík rozčílil a upozornil na to, že taková novela by byla v přímém rozporu se stanovami Aarhuské úmluvy, které je ČR členem a která zajišťuje přístup k rozhodování vnímám jako malý, ale strašně důležitý úspěch.
Já totiž považuji účast SZ ve vládě za jeden z největších úspěchů české politiky posledních let. A to i přes názory pana Pehe, který na svém blogu Stranu zelených a její předčasný vstup do velké politiky kritizuje. Co tedy měl Bursík dělat? Odmítnout nabídku účastnit se koalice, přejít do opozice a zcela bezmocně sledovat, jak průmyslová lobby prosazuje jeden svůj požadavek za druhým? Samozřejmě, že tu zůstávájí nevyřešené otazníky jako např. radar v Brdech nebo energie z jádra. Ale kdo z nás zná odpověď na tak složité otázky? Nikdo. Právě proto Bursíka neviním ani z jednoho z těchto zdánlivých klopýtnutí. Jeho účast ve vládě je pro mě daleko důležitější než jednoznačné odpovědi a tvrdošíjná stanoviska týkající se „velkých“ záležitostí.
Účast SZ ve vládě vnímám také jako instrument velké politické změny a to i přesto, že má logicky spoustu porouchaných koleček. Změny, v rámci které se ke slovu dostala nevymezená vrstva voličů, která nevolila ani jednu z našich hlavních politických stran proto, že jim prostě neměla v radikálně odlišných podmínkách světa 21. století co nabídnout.