Reklama
 
Blog | Lukáš Pokorný

Čtyři bazální perinatální matrice aneb Stanislav Grof, LSD a porody

Svou skromnou troškou do porodního rugby mlýna přispívá také císařem porozený a mateřským prsem odkojený ogar z Beskyd.   

Na teorie týkající se porodů a pocházející z pera Stanislava Grofa, československého psychiatra a emigranta, významného experimentátora s LSD a nositele řádu Bludného kamene, stejně jako řádu Vize 97, každý  nahlíží po svém. I proto nepochybuji, že si mezi ctěnými blogátory tato osobnost najde jak své příznivce, tak i zanícené odpůrce (pokud se tak již nestalo).

Všechno to začalo v Kalifornii, kde se Stanislav Grof po svém odjezdu z rodné vlasti usadil, aby pokračoval v započaté práci – výzkumu LSD. Ten se rozjel na plné obrátky již v Praze na konci 50. let, když se mladý doktorand Grof pod vedením prof. Roubíčka zúčastnil svého vůbec prvního sezení s vysokou dávkou této nevyzpytatelné látky. Švýcarská farmaceutická firma Sandoz, pod jejímiž křídly pracoval vynálezce LSD Albert Hoffman, si totiž po několikaletém výzkumu s LSD-25 nevěděla vůbec rady a rozhodla se poctít ctěné psychiatry po celé Evropě jejími vzorky. Zkoumejte a dumejte, milí rádcové, ale dávejte pozor: ani CIA se svými pokusy daleko nedošla (ostatně českoslovenští generálové také ne)!

 

Reklama

Grof-psychiatr byl u vytržení. Pryč s kognitivní terapií, pryč s psychoanalýzou, LSD je budoucnost! Ovšem přišly bouřky a déšť konce 60. let a Grof se rozhodl, že svůj výzkum přesune do USA, kam také po roce 1968 emigroval. Esalenský institut v Kalifornii, založený na počátku 60. let a považovaný za útočiště hippíků, beatniků, guruů, ale i vědeckých pracovníků, se mu stal na několik dalších let útočištěm. Provedl na 3000 psychoterapeutických sezení s LSD a své poznatky shrnul např. v knihách Za hranice mozku, LSD-psychoterapy, Dobrodružství sebeobjevování a dalších.

 

Zjistil, že osoby pod vlivem této mysl rozšiřující látky mají tendenci překračovat hranice vlastní identity a zkoumat složky své osobnosti zasuté hluboko pod hranicí běžného vnímání. Jeho zjištění rezonovala s poznatky T. Learyho, který vyvinul teorii 7 úrovní lidské psýché, A. Huxleyho, který svůj zážitek s psilocybinem popsal v úžasné knize Brány vnímání, nebo T. McKenny, houbového vizionáře a utopisty. Grof ze svých pozorování „pacientů na tripu“ dále zjistil, že jejich zážitky vykazují podobné znaky: velice časté byly obrazy mytických scén podsvětí, ráje, utrpení nebo naopak extatického vytržení. Ba co víc: Grof se také domníval, že své svěřence velice často provází obdobím před samotným zrozením a pak celým průběhem dob porodních. Původní domněnka se změnila v přesvědčení a teorie bazálních perinatálních matric (tzv. BPM) byla na světě (bazální: základní, výchozí – perinatální: před- či poporodní – matrice: forma)

Bazální perinatální matrice jsou 4 a jsou totožné s přirozeným průběhem porodu.

 

BPM 1
Totožná s devítiměsíčním obdobím klidu a míru oceánu pod matčiným srdcem. V psychedelické terapii, pokud bylo těch 9 měsíců vskutku obdobím klidu a míru, charakterizovány výjevy kosmické jednoty, souznění, napojení na „vesmírný řád“ či životem v nekonečném oceánu. Ovšem pozor! Pokud matka kouřila, pila, na dítě se zlobila, anebo jej jinak odmítala, dochází k psychedelickým zážitkům zcela odlišného charakteru. Přicházejí obrazy otrávených moří a oceánů, silně znečištěných řek, výjevy nejrůznějších ekologických pohrom. Na úrovni každodenní existence se zmíněný vývoj negativně odráží ve sklonech takové osoby zneužívat návykové látky, v celkově negativistickém pohledu na svět, mnohdy doprovázeném depresemi a pocitem "špatné existence".

 

BPM 2
Začíná biologický porod – porodní stahy dítě tlačí ven, děložní hrdlo se ještě neotevřelo, harmonie končí, boj začíná. Kyslík a živiny ubývají. Pokud vše probíhá dobře, dítě za pár desítek minut z tohoto „no exit“ unikne porodními kanály ke světlu, pokud dojde ke komplikaci, pocit bezvýchodnosti, metafyzické osamělosti, víru a pocitu bezmoci vůči silám, které nemohu ovlivnit, se kódují do psychické výbavy. Psychedelické obrazy: maellstrom, pohlcení potvorami různých druhů, vězení v kobce až po archetypální obrazy hrdinů – trpitelů: Prométheus, Loki, bludný Holanďan. Člověk, který má za sebou porodní historii poznamenanou problémy v BPM 2 prožívá svět jako místo,kde je vydán napospas procesům, které nedokáže ovlivnit, může trpět astmatem, problémy spojenými s hledáním svého místa ve světě plném "silnějších" jedinců. Charakteristický je také sklon takových lidí k pohrdáním sama sebou.

BPM 3
Boj pokračuje. Děložní hrdlo otevřeno, hlavička postupuje vzhůru ke světlu, boj není vůbec lehký (detaily této líté bitvy ponechávám stranou). Psychedelické obrazy: pokud vše probíhá „dobře“, kóduje zážitek BPM 3 zdravou agresi, sebeprosazení, odhodlání v životě bojovat a v psychedelické terapii vyvolává archetypální obrazy titánů, hrdinů a přemožitelů nejrůznější havěti. Pokud se bitva v porodních kanálech změní v zákopovou válku, kódují se negativní aspekty BMP 3: vznikají sadomasochistické sklony, deviace a dokonce prý i předpoklady k mnoha kožním nemocem: lupénce a dalším. Tady se také "kódují" zásadní a nejsilnější abnormality lidského chování v sexuální oblasti.

BPM 4
Boj končí. Bájný pták Fénix umírá a ze svého vlastního popela se opět rodí do nového života. Psychedelické obrazy většinou obsahují silný metafyzický náboj – už zmiňovaný bájný pták Fénix, vyobrazení věčného koloběhu života a smrti nebo, v případě spíše komplikovaných porodů, zážitky karmického zatížení, života jako věčného koloběhu utrpení – samsára. Grof zjistil, že pokud byl porod uměle vyvoláván chemickými látkami nebo byla rodičce aplikována sedativa, neblahé důsledky takových zákroků se projeví právě v BPM 4 (a BPM 1). Snižuje se citlivost člověka vůči krásám světa, prožívá svět jakoby "z dálky", nemá přístup k autentickým prožitkům a jednoduchým zázrakům každodenního života.

Jednoznačně zajímavá teorie. Jak komu se ovšem "hodí do krámu". Někomu připadne hodně „guruovská“, někdo naopak ocení alternativní přístup k výkladu struktury vědomí člověka. Já, jako správný „císařák“ s 12-hodinovým porodním traumatem (co já, ale co moje matka, že?), jsem si svého času své chronické kompromisnictví a sklon k depresím vykládal jako důsledek absence „trojky“ ve své osobní porodní historii – tedy: nebojoval jsem, resp. bojoval asi 8 hodin, ale s pupeční šňůrou kolem krku. Pak ale začala služba osvícenému panu primáři z Valmezu a řekl svému méně zkušenému kolegovi, že to bude chtít císaře, jinak že nám tu umřou oba. No a bylo to tam! Namísto, aby si to člověk vybojoval sám, pohodlně se nechá vytáhnout zkušenou rukou doktorovou. Pak už jen to hýčkání. Ještě, že moje matka, dárce mého života a osoba z nejmilejších, neztratila po té dřině chuť se o mě starat. Té patří hlavní díky. BPM teorie jsou už jen nevýznamným doplňkem: OMNIA VINCIT AMOR.