Ze tvých smyslných rtů se vydral nesmysl:
prý bychom se neměli tak často vídět,
že prý přestáváš cítit vůni mé kůže!
A mé rty prý plodí samé hlouposti…
Odvětil jsem jen
AHA a HE a BE a U
a ty jsi pak uzamkla ty své červené květy
a odešla dveřmi do vedlejšího pokoje.
Já seděl na posteli, hlavu v koberci
četl jsem vzor, který tam kdosi vypíchal jehlou
a myslel na růžový květ vprostřed tvého těla,
kterého vůni se mi daří nezapomenout nebo spíše nedaří zapomenout…
Mimo jiné: tvé rty taky plodí hlouposti
a tvá kůže někdy děsně škrábe a vůbec je celá taková lepkavá
Plus ten tvůj jazyk – sladký vespod a kyselý na povrchu –
– stejně za to můžou ty pohárky hořkosti,
že mluvíš takové průmysly….měla by ses víc soustředit na své nové náušnice,
bych ti radil
A to nejsem ani sexista ani machista
jsem jenom obyčejný maminčin mazánek – arašídová křupka,
tvoje nové tričko a duhové kalhotky
——— stejně bych nejraději byl dírkama v tvých uších
nebo možná písmenama, co ti někdy bez rozmyslu proudí z úst,
když ke mně vymlouváš……..promiň, promlouváš.
Vidíš, taky se mi to už docela plete
TAK SE NEZLOB
Mam akorát strach , že už mě nebudeš chtít
PROTO TEN BUMHUK