Před 45 lety, za daleko dramatičtějších podmínek, zemřel také Aldous Huxley. Podle manželky Huxleyho byla jeho poslední slova „LSD – try it – intramuscular – 100 mmg“.
Jedno z posledních setkání světoznámého chemika s vizionářem, filosofem a neuronautem A. Huxleym proběhlo na výročním shromáždění World Academy of Art and Science (WAAS – Světová akademie umění a vědy) ve Stockholmu v roce 1963. Toto setkání umělců a intelektuálů se s udivujícím předstihem zabývalo populační explozí, ubývajícími rezervami přírodních surovin a zdroji jídla na zemi (připomínám, že mluvím o roce 1963!) a Huxley byl jedním z těch, jehož příspěvky měly na shromáždění velký vliv. Výsledkem konference byl svazek s názvem The Population Crisis and the Use of World Resources, který byl posléze předložen vládám a odpovědným organizacím s návrhy na řešení uvedených problémů. V ten samý den, kdy zemřel Aldous Huxley, byl ovšem spáchán také atentát na J.F.K. a myšlenky o energetických zdrojích a populační explozi se, kvůli dalším převratným událostem, na pořad dne jaksi nedostaly.
Přibližně v tu samou dobu se ale stalo něco neméně důležitého. Timothy Leary byl propuštěn z Harvardu za své pokusy s psilocybinem a LSD, které prováděl spolu s Richardem Alpertem (později Ram Dass) a Ralph Metznerem na sobě a dalších subjektech (hlavně postgraduálních studentech – dobrovolnících). V té době už všem zainteresovaným bylo jasné, že se svým výzkumem dotkli něčeho, co daleko přesahovalo jejich dosavadní představy o možnostech formování lidského vědomí. Ken Kesey, autor literární předlohy filmu Přelet nad kukaččím hnízdem, o tom už také věděl své: když se nechal najmout jako pokusný králík pro autoritami (CIA) posvěcené výzkumy účinků LSD, neměl tušení, že se tento krok stane jedním z jeho nejšílenějších tripů a zdrojem netušené inspirace.
Leary, Alpert a Metzner už za sebou měli takové profesionální úspěchy jako tzv. Velkopáteční experiment, který jasně prokázal, že LSD, psylocibin a jim podobné látky mají schopnost radikálně měnit nejen vnímání člověka, ale i celou jeho osobnostní strukturu. Jejich další experimenty, např. s opakovaně trestanými vězni ukázaly, že účinky psychedelické terapie by mohly mít dalekosáhlé důsledky nejen na úrovni individuální, ale také na úrovni širšího sociálního uspořádání (pozdější Learyho dítě "International Federation for Internal Freedom" a heslo "Turn on, Tune in, Drop out"). Posvěcenému výzkumu byl konec a Leary, Alpert a Metzner byli propuštěni. To, jaký vliv jejich (a zvláště Learyho) propuštění z univerzitního výzkumného pracoviště mělo na následný vývoj alternativní drogové scény v Americe, nebudu rozebírat (daleko víc zde: www.sunrisedancer.com).
Albert Hoffman avšak s přístupem Learyho nesouhlasil a namísto jeho horizontálního přístupu a popularizace LSD, prosazoval výzkum odborný s pečlivě vybranými subjekty, umělci a vědci, a v harmonickém prostředí. Jasně to dal Learymu najevo při jejich prvním ze dvou setkání ve Švýcarsku v r. 1971, kde Leary žádal švýcarské autority o azyl po svém útěku z vězení v Americe (odsouzen za pašování marihuany) a krátkém "azylovém" období v Egyptě, konkrétně v sídle teroristické organizace Černí panteři.
Na „útěku“ byla v té době také další významná postava psychedelického výzkumu, Stanislav Grof, psychiatr z tehdejšího Československa, který se poprvé s LSD setkal na konci 50. let 20. století, kdy pod vedením prof. Roubíčka prováděl (na sobě) výzkumy s touto látkou. Hlavním aktérem v tomto inovátorském výzkumu byla švýcarská společnost Sandoz, v jejíchž laboratořích v r. 1943 Albert Hofmann LSD objevil, a která v 50. letech 20. století rozesílala výzkumným institucím tuto látku pro další výzkum. Tak jako mnoho dalších, i S. Grof byl nadšen obrovskými možnostmi využití LSD v klinické praxi a rozhodl se pro další výzkum, který mu byl však plně umožněn až po jeho emigraci do USA. Tam nejenom že provedl na 3000 pokusných sezení s LSD, ale také potkal svou ženu Christinu Grofovou (doporučuji její knihu Žízeň po celistvosti), se kterou založil Společnost pro transpersonální psychologii. V Čechách obdržel S. Grof jak cenu Nadace Dagmar a Václava Havlových Vize 97, tak také ne-cenu Bludný kámen klubu skeptiků Sisyfos.
Ředitel Multidisciplinární společnosti pro psychedelický výzkum
(Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies, www.maps.org/volunteer.html:-), Rick Doblin, uvedl, že mu v jednom z jeho posledních rozhovorů s ním Albert Hofmann sdělil, že je spokojen se směrem, který výzkum LSD v posledních letech nabral.
Doufejme, že se Hofmannově „nezvedenému dítěti“ v odborných kruzích v budoucnu konečně dostane takové pozornosti, kterou si pro své bezprecedentní účinky na lidskou mysl bezesporu zaslouží.