Komentáře: Osvícení a spása (dokončení)

Od: luk pok

luk pok — Sun, 07 Sep 2008 18:18:08 +0000

to nemo
zdravim! s tim (za)-zenem je to osemetne. jednu dobu jsem nesel spat bez pravidelne pulhodinky, ale v poslednich mesicich to zanedbavam…neni cas. a nejak mi to nevadi, tak to bude asi v poradku. az budete mit odpoved, napiste!

Od: nemo

nemo — Sun, 07 Sep 2008 17:53:34 +0000

Poněkud retardovaný příspěvek do diskuse,
zajímavý článek, že se na něj sesypou místní křesťané se dalo čekat, karma za drzost 🙂
Já teda od té doby, co dědičný hřích chápu v podstatě ekologicky (ekologie sensu stricto), s ním nemám problém: samotné přežívání organismu se vždy děje na úkor jiných, nelze se každý den najíst a neporušit princip ahimsá (či nezvyšovat entropii okolí). A toto musíme mít na paměti, že naše existence není „jen tak“, ale je něčím vykoupena a podle toho bychom jí měli zhodnocovat.
Další souvislosti (s oblibou pak ty patologické) rozvíjí Stanislav Komárek v popisu principu transdebitace ontologického dluhu. Na to, co se stává objektem naší péče či zájmu, předáváme část tohoto dluhu.

Co mě však trápí je, zda laně mají svého syna Jelena, který dobrovolně a z vůle otce za jejich hříchy umíral střelou nimrodovou… Zeptám se na to příležitostně ducha ayahuascy.

btw věnujete se prakticky (za)zenu?

Od: TO

TO — Thu, 04 Sep 2008 21:56:02 +0000

Pavle
tabula rasa je osvietensky nezmysel. Ano rozhodujuca je vychova, ale su tu aj rozne dedicne zataze, sklony. Deti sa rodia s dedicnym hriechom.

Od: Pavel Sikora

Pavel Sikora — Thu, 04 Sep 2008 21:22:00 +0000

hm, tak dědičný hřích
hutná debata! Já bych to viděl tak, že to znamená to, že je každý člověk vychováván lidmi a první lidé (po výbuchu indonéské megasopky opravdu malá skupina, viz můj článek Dobytí Evropy) svobodně zvolili hřích a stali se hříšnými. Své nepůvodní zlo pak výchovou začali přenášet na své děti… Což se děje dodnes, jaká matka, taká Katka. Nejsme tedy přirozeně hříšní, děti se nerodí hříšné, stávají se jimi až vlivem výchovy a působením hříšných lidí kolem sebe. Hřích je nemoc, hříchy nám samotným ubližují a pokud s tím člověk nic nedělá, mohou ho i zabít. Bůh (Ježíš) je ten, kdo nad hříchem (=smrtí) zvítězil a může uzdravit i nás. Jako při každé léčbě musí ovšem nemocný spolupracovat.

Od: TO

TO — Thu, 04 Sep 2008 19:22:50 +0000

Jiri Nemciku-pokracovanie
ja som sa dostal po tom co ma vylucili zo spolocenstva pri Blumentale do skutocneho krestanskeho spolocenstva. Tvorili ho vynimocny ludia. Hlboky ludia. Naozaj veriaci.
Ale mne nebolo v ich pritomnosti dobre. Janko mi povedal, ze nemusim sa s nimi stretavat. Nemusim ist do takej hlbky. Nie je to nutne. Nasiel som si spolocenstvo deviatich slobodnych 24-30 rocnych dievcat. Neuveritelne. Ja a devat dievcat. 5 z nich ma chcelo. Sem tam sme sa pomodlili, ale neprehanali sme to. Chodili sme na tury a jednu z nich som si zobral z zenu.
Ani vieru netreba brat vazne.
Pokial ti Jiri kostol zatial az tak nevonia, nic si z toho nerob.
Osobne som zvedavy ako budes reagovat na svateho Janka, ked sa s nim stretnes.
🙂

Od: TO

TO — Thu, 04 Sep 2008 19:14:38 +0000

V tom kostole ide
o nieco ine ako na urade. V kostole sa deju velke veci. Moj zazracny priatel mi povedal, ze ked by holicsky kostol zburali, tak na tom mieste by este niekolko storoci ostal pokoj, ktory si tam ludia vymodlili.
V kostole dostava EGO zabrat. Mne sa napriklad rozlietavaju myslienky. Nedokazem sa na nic sustredit. Janko mi hovoril, aby som si to nevsimal.
Najsilnejsi moment je moment premenenia. Hostia sa meni na bozie telo. To sa skutocne deje. Moj zazracny priatel mi hovoril, ze kdesi v Taliansku sa ta oplatka skutocne meni na kus masa. Kristovho tela.
To su hlboke magicke tahy.
Ludi pritahuje Budhizmus, resp. pseudobudhizmus lebo je lahky ako pierko. Nemusia sa menit. Mozu zostat v takom stave ako su.
V kostole je pritomny pan Jezis. On ta nenecha tak ako si. Stretnutie s nim nemusi byt jednoduche.

Od: marek

marek — Thu, 04 Sep 2008 17:57:06 +0000

Lukasi, ponekud michas pojmy
mas li chut a odvahu, napis mi sve otazky, treba ti pomuzu si to vse ponekud utridit (viz i me blogy v rubrice duchovno)

Od: veet

veet — Thu, 04 Sep 2008 16:42:59 +0000

nechuť k institucím
podle mě často pramení z jejich nepochopení. konkrétně u církví mi přijde, že si lidé myslí, že je to právě instituce církve, kdo pořád jen zakazuje a přikazuje. s křesťanstvím jako učením má problém málokdo, s církví je tomu právě naopak. spíš bych se zamyslel nad tím, co mě k takové nechuti vede. mám to opravdu něčím podložené? nebo jsem v zajetí nějakých předsudků (církev nám upálila husa atd.)? nebo jsem to celé vůbec nepochopil (protože jsem nad tím zase tolik nepřemýšlel)?

slýchávám to totiž velmi často, a to spíš od lidí, kteří spadají do té poslední kategorie, proto jsem k tomuto přístupu velmi podezíravý. taky je to teď hodně moderní – jó, tydle instituce, to není nic pro mě (nepodsouvám vám tento přístup, je to jenom příklad)

jiří n., ani já nemám na úřadech dobrý pocit, ale vím, že je to předchozími zkušenostmi (někde jsem čekal, zacházeli tam se mnou špatně atd.). to je ale něco úplně jiného

Od: martina.mik

martina.mik — Thu, 04 Sep 2008 16:42:32 +0000

to Petr Pavlas
Tak pro toho, kdo žije, je asi život to jediné, co zná, jak by mohl porovnávat se smrtí? Jak by pak mohl být život lepší, když nic jiného člověk nezná? (jsem slíbila něco o otázkách, achjo:-) )

Ale už tady dost plevelíme, nezdá se Vám?
Pěkný den Vám i autorovi (to znamená, že už mlčím – věřím:-) )

Od: Petr Pavlas

Petr Pavlas — Thu, 04 Sep 2008 16:25:45 +0000

To martina.mik
No, třeba není. Takže ani na tom, že život je lepší než smrt se neshodneme? 🙂