někdy vzpomínám na to jak jsem tě obalil
do toho froté ručníku v mém pokoji
– sebral jsem ho horký z plynového topení
které pokaždé výhružně syčelo
na můj roztrhaný studentský gauč
– myslím, že to bylo proto
že jsem se do tebe tak hrozně zamiloval
(ještě kradeš po barech toaletní papír?)
teď už se mi o tobě jenom někdy zdá a
na nikoho už žádné topení nesyčí,
stejně mám ale pocit, že jsem za tebou zapomněl zavřít dveře
když jsem tě vyháněl ze svého pokoje –
fouká mi teď do něj vítr a nepomáhá ani ta kostkovaná deka
vystřižená ze tvých dětských vzpomínek (teplo a vůně rodičovských všedních dní)
a jak se tak na sebe dívám,
bojím se, že by nepomohlo ani tvoje obětí
(nikdy jsi pro mě nebyla ledová královna!)