A zkušenost koordinace jednotného evropského postoje na jednání smluvních stran Aarhuské úmluvy*, byla přesně tím, co jsem potřeboval.
Evropská unie totiž na takových zasedáních vystupuje reprezentována státem, který stojí v jejím čele, momentálně tedy hlasem Slovinska. V praxi to znamená, že Slovinsko za EU přispívá do rozhodovacího procesu 27 hlasy. A aby toto bylo možné, je potřeba každý sporný bod, jichž se obvykle v rámci přípravy rozhodnutí objevují mraky, předjednat v rámci EU. Zástupci jejích všech 27 států se tedy každé 3-4 hodiny odebírají do místnosti jim přidělené a začíná tzv. koordinace, nejobtížnější, nejdelší a někdy hrozně složitá diskuze o nedořešených částech jednotlivých návrhů. Handrkování se o slova. Vysilující maratón.
Na faktické detaily není ani místo, ani čas (kdo se ostatně o Aarhus zajímá, ví, že rozhodnutí přijatá na 3. zasedání smluvních stran najde na adrese Evropské hospodářské komise OSN http://www.unece.org/env/pp/welcome.html), takže jen pár poznámek.
EU je, i přes ohromný a neohrabaný administrativní systém, to nejlepší, co se mohlo z evropské spolupráce zrodit. Když jsem se tak díval na diskutující Francouze a Němce, kteří se ještě před několika desítkami let vraždili po statisících, došlo mi, že se stalo něco skvělého. Zástupci evropských států se mezi sebou už víc než 50 let pravidelně schází a diskutují o tom, co je pro Evropu nejlepší.
Náročnost jednání mi ovšem také objasnila další zásadní věc: každý vyjednaný kompromis, nemluvě o kompromisech v daleko důležitějších záležitostech než je Aarhuská úmluva, je výsledkem ústupků, hledání společných stanovisek a snahy se dohodnout. Silácká a sebestředná stanoviska většinou nic nezmůžou , situaci zhorší a kompromis, a tak i dohodu, oddálí. Dokážu si představit, že v otázkách týkajících se národní suverenity a národních zájmů je pro jednání potřeba opravdu vyzrálých osobností. Stejnou roli, jakou hraje důkladná znalost problematiky, tady hraje také schopnost diskutovat: tu ustoupit a tam zase přitvrdit.
Je přirozené, že se něčeho takového mnozí lidé obávají…
*Aarhuská úmluva má zajišťovat přístup k informacím, účast veřejnosti na rozhodování a přístup k právní ochraně ve věcech životního prostředí. Přijata 25. 6. 1998 v Dánském Aarhusu