Reklama
 
Blog | Lukáš Pokorný

Velryby 2010

Tento týden se v Agadiru v Maroku koná 62. výroční zasedání Mezinárodní velrybářské komise (IWC-62), které vyvrcholí v pátek hlasováním o budoucnosti velryb. Bude se rozhodovat o tom, zda a kolik se jich má v dalších letech ulovit, jakou roli v jejich ochraně bude hrát právě IWC, nebo jestli se vytvoří kontrolní síť založená na vzorcích DNA ulovených velryb.

Naposledy se IWC sešla minulý rok na Madeiře, kde se ukázalo, že i po 3 letech snažení je celý proces usmiřovaní nesmiřitelných postojů velrybářských (Japonsko, Island, Norsko) a protivelrybářských států (např. EU, Austrálie, USA, Mexiko) na stejném místě. I přesto, že došlo k ustavení dvou malých pomocných skupin a investovalo se značné množství energie a peněž do vyřešení sporů mezi oběma tábory, vyvrcholila nedávno celá situace žalobou Austrálie na Japonsko k Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu kvůli jeho vědeckému lovu velryb. Na protilehlé straně bojiště, v Japonsku, byl 27. května 2010 zahájen proces s Peterem Bethunem z Nového Zélandu, členem organizace Sea Sheperd Conservation Society, který je obviněn z několika trestných činů spojených s vniknutím na japonskou velrybářskou loď.

Japonsko se dostává pod stále větší tlak kvůli zmiňovanému lovu velryb pro vědecké účely, které pak údajně končí na stole sushi restaurací v Americe a Jižní Koreji, ale hlavně slouží jako prodejní artikl v samotném Japonsku. Článek Úmluvy, který umožňuje takový lov velryb byl prosazen jako ústupek státům, které se v roce 1982 zavázaly k úplnému zastavení lovu velryb, tzv. moratoriu. Vedle lovu pro vědecké účely existuje v Úmluvě ještě článek o úplném vyvázání se z moratoria, který využívá Norsko a Island. Od roku 1986, kdy vstoupilo moratorium v platnost, probíhají každoroční zasedání IWC ve znamení rozporů – velrybářské státy v čele s Japonskem hledají podporu malých států, údajně za příslib hospodářské a jiné spolupráce, které by jim umožnily přehlasování moratoria ¾ většinou, a protivelrybářské státy se tomu snaží zabránit. Náznak kompromisu se objevil v roce 2008, kdy byla vytvořena Malá pracovní skupina, pověřená vypracováním kompromisního návrhu. Kompromisní návrh sice předseda a místopředseda IWC předložili už v březnu letošního roku, ale podle dosavadních reakcí to vypadá, že se Agadir stane spíše dějištěm další malé zákopové války než místem usmíření.

Do boje proti návrhu vytáhly svorně nejen všechny neziskové organizace, které byly dříve v pohledu na možný kompromis v IWC značně rozpolceny, ale také státy jako Austrálie, Velká Británie, Německo a další. Proč? Kompromisní návrh má totiž podle kritiků jeden zásadní nedostatek: snižuje sice počet ulovených kusů velryb ročně o několik set, ale v důsledku oficiálně uznává lov velryb pro komerční účely. Navíc jsou kvóty, které by případně musely velrybářské státy dodržovat, vypočítané na základě aktuálních ulovených kusů z minulých let a ne podle schématu pro výpočet udržitelných lovných kvót (tzv. Revised Management Procedure) platného od r. 1995. Tímto podle kritiků kompromis zásadně obchází stanovisko Vědeckého výboru, který je v IWC tradičně považován za svrchovanou autoritu. Jedním z nejkontroverznějších „kompromisů“ je japonský lov v Jihooceánské rezervaci, která byla ustavena v r. 1994 a kvůli které Austrálie podala zmiňovanou žalobu k Mezinárodnímu soudnímu dvoru v Haagu.

Reklama

Podle tiskového prohlášení předsedy IWC z 11. 5. 2010 je ovšem takový kompromis nutný a lepší než status quo – uvaluje kontrolu nad kvótami, které v současnosti podléhají libovůli velrybářských států, zavádí kontrolu „inspektorů“ IWC na velrybářských lodích, ustavuje registr vzorků DNA pod kontrolou IWC a omezuje lov velryb na současné velrybářské státy. Největší obava totiž spočívá jednak v tom, že by Japonsko, Norsko a Island, tedy státy, které uplatňují výhradu ke kytovcům v rámci Úmluvy o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (CITES), začaly obchodovat s velrybím masem a jednak v tom, že by se ostatní státy rozhodly znovu zahájit lov velryb. Tato obava existuje i přesto, že se v mnoha zemích, např. v Jižní Koreji nebo Rusku, velrybářský průmysl nachází ve fázi úpadku a je těsně před zánikem. Podle informací některých nevládních organizací by podobná situace nastala například i v Norsku, nebýt silné velrybářské lobby vedené údajně K. Klepsvikem, norským komisařem pro IWC.

Zdánlivě bezvýchodná situace by mohla doznat změny přeskupením sil v obou táborech. Zatímco protivelrybářský tábor drží, jak se zdá, svorně při sobě (výjimkou by mohla být EU kvůli procedurálním nejasnostem) a má po intenzivní kampani a filmech jako Cove silnou podporu veřejnosti, v táboře velrybářských států se projevují trhliny. Státy, které se doposud přimykaly k Japonsku, se podle některých informací od něj začínají vzdalovat a tlak na Japonsko vzrůstá. 19. června 2010 o tom na základě zpráv od jednoho z tzv. „whistleblowers“ informovala BBC. Také z článků, které v době těsně před IWC-62 vyšly v japonských novinách, je znatelné oslabení pozice Japonska. Prof. Yoshihiko Yamada z tokijské Univerzity pro mořský výzkum a technologii připustil, že je velrybí maso, ve srovnání s obdobím vlády císaře Hirohita Shōwa (1926-1989), kdy bylo běžným obchodním artiklem, na ústupu. Jun Hoshikawa, výkonný ředitel japonské Greenpeace, ve svém článku zase náklady na provelrybářskou lobby v podobě Institutu pro výzkum kytovců vyčísluje na 1 miliardu jenů a označuje pokračující velrybářské aktivity Japonska za škodlivé nejen mezinárodní reputaci, ale i jeho hospodářství.

Také Island, který je v oblasti správy lovu ryb ve svých vodách daleko před státy EU, bude pod vzrůstajícím tlakem vzhledem k usnesení Evropské rady ze 17. 6. 2010 o otevření přístupových rozhovorů s touto specifickou zemí. EU je totiž v oblasti ochrany velryb tradičně na straně protivelrybářských států a dá se předpokládat, že právě rybolov v severovýchodním Atlantiku a lov velryb bude jedním z obtížných bodů programu přístupových rozhovorů. To je další z argumentů, který je často používán: proč vzdávat boj s velrybářskými státy právě teď, když se na obzoru rýsuje prostředek, jak některé z nich skřípnout. Dá se totiž předpokládat, že pokud nedojde k dohodě na letošním zasedání, osud velryb se přesune zpět do rukou jednotlivých suverenních zemí. To by se rovnalo ztrátě úspěchů dosažených v rámci IWC za posledních třicet let a znamenalo by přinejmenším velmi nejistou budoucnost pro všechny druhy kytovců.

 Richard Black z BBC o dění v Agadiru s železnou pravidelností informuje na stránkách BBC: www.bbc.co.uk/search/whaling

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama