Reklama
 
Blog | Lukáš Pokorný

Trable s Pavlínou

Ze všeho jsem vinil přísného Pavlínina otce. Když si půjčila auto, musela ho zaparkovat přesně tam, kde stálo, než odjela. Na centimetr.

Kazetu v kazeťáku přetočit na stejné místo. Zatáhnout brzdu až na doraz, ani kousek nesměl chybět. Zpětné zrcátko do polohy pro mužské oči. Potahy vyhladit, zařadit jedničku a opatrně vystoupit, aby se náhodou nedotkla dveřmi stěny v garáži, kde to bylo jak u nás v obýváku: vrtačka, hoblík a dláta úhledně vyskládané na stěně. V šuplících panoval vzorný pořádek a nikde ani pilina nebo smítko prachu.

Teď jsem se s Pavlínou poflakoval v Toledu a doufal, že brzo narazíme na bazén, co jsem ráno našel na mapě.

"Už tam budem?", prohodila a málem mě přistihla přilepeného na jejím kulaťoučkém zadku.

Reklama

"Snad víš, kam mě vedeš. Už půl hodiny vůbec nesleduju cestu a nebudu se tu jak kráva trmácet další půlhodinu v tom vedru. Tak víš, kde jsme?"

Před 40 minutama jsem ještě rozpačitě přemýšlel o tom, jestli její holá ramena a stehna obnažená až k tříslům nezpůsobí pozdvižení mezi scvrklýma španělskýma babkama v kostele, do kterého jsme se chystali.

"To víš, že vím. Musí to být tam na konci ulice, jak je ta křižovatka."

"To si snad ze mě děláš prdel?!? Já se tu jak píča trmácím tím vedrem a ty ani nevíš, kam jdeme, jo?"

Kráva. Měl jsem chuť ji ještě hodinu vodit do ruda rozpálenýma ulicema a nenápadně pokukovat po jejím zadku, úhledně srovnaném v bílých průhledných kraťáskách. Když se mi nechtělo flákat se za ní, pozoroval jsem z profilu její prsa. Měla je ledabyle pohozená pod tričkem, špičkama nahoru a úplně bez dozoru.

Bazén jsem zahlíd těsně před tím, než se zastavila u krámu s oblečením.

"Tak vidíš. Ani to nebolelo, ne?"

Mlčky po mě sekla pohledem a já jsem v něm zahlíd kamenně přísný výraz jejího otce.

Dříč, který toho moc nenamluvil. Zahrada za domem jak golfové hřiště, trávník pečlivě sestřižený zánovní sekačkou a nádherný, pergolou zakrytý krb v pravém rohu. Kytara, pivo a špekáčky. Sen.

Ani ne za pět minut ležela jak kočka na horkých kachličkách. Na zádech, ve žlábku, co odděluje trup a zadek, se jí sbíhaly kapičky potu a vytvářely malou tůňku.

Prsa měla namáčklá pod sebou. Kus každého se tlačil ven a jakoby na útěku, co se nepoved, tam prostě trčely, bělavé s modrýma žilkama a malýma jizvičkama. Z kalhotek od plavek byly vidět jenom malé kousky šňůrek mezi půlkama. Nadzvedl jsem hlavu a podíval se mezi stehna, do prostoru, kde miniaturní kousek látky zakrýval malou proláklinu.

Mrcha jedna. Něměl jsem na ni. Když jsem jí chtěl vynadat za to, jak se chová, roztřásl se mi hlas. Když  byla naštvaná a nevšímala si mě, stáhl jsem se do sebe a už jsme nepromluvili. Třeba celý den – jí to nevadilo a já jsem nechtěl ustoupit. Jasně vymezený prostor, kolem kterého jsem jenom rozplizle kroužil a nemoh se dostat dovnitř.

Takhle jsem fungovali dva týdny – zatímco ona spala, já v koupelně potajmu masturboval a snil o tom, co jsem zahlíd mezi jejíma stehnama na kachličkách u bazénu. Byly dny, kdy se mi do toho pletly sny o ní. Jeden mě pronásledoval obzvláště nevybíravě: vcházím do velkého pokoje s obrovskou, bílým prostěradlem potaženou postelí, rozhlížím se kolem a jakoby v dálce, rozvalenou na břichu, zahlídnu Pavlínu.

Jdu blíž a je mi těžko a mlhavo – jak po koupání ve štiplavě chlorované vodě. Zaostřím a vidím, jak na mě rozcapeně civí její vagína. Okraje se jí chvějou tím, jak do ní a z ní proudí vzduch. Chrápe. Normálně chrápe a mně je z toho úzko a na blití.

Ale Pavlína to vidí jinak. Tři dny se mnou nemluví a pak mi na zadní sedačce v autě cestou ke hranicím Portugalska bez váhání složí hlavu do klína, ruku mi dá na stehno a začne klimbat.

V rozkroku, kousek od její hlavy, tepe všechen můj strach. Za dva týdny se mi o ní zase bude zdát.

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama