Reklama
 
Blog | Lukáš Pokorný

Psychedelická revoluce 2.0

Vedle všeho, čím pohrozil minulý rok, se nezdá být probíhající revoluce ve využívání psychedelických látek nijak velkou událostí. Jenže je tomu úplně naopak. To, o čem před půl stoletím nadšeně psali psychedeličtí vizionáři, se stává realitou.

„Make MDMA not war“
Začněme příběhem, který už je dnes „pouze“ jedním z mnoha: Tony Macie se vrátil z války v Iráku, odkud si odnesl hluboké jizvy. Ovšem ne fyzické. Byla mu diagnostikována posttraumatická stresová porucha (PTSD), nemoc, kterou jsou postiženi nejvíce veteráni, ale týká se také obětí nehod a vlastně všech, kteří prošli obzvlášť traumatickou zkušeností. Bouračka, jiná nehoda, těžké zranění. U bývalých vojáků je ovšem průběh nemoci horší než u „obyčejných“ lidí. Potlačené vzpomínky na obzvlášť brutální válečné události a s tím spojená bolest vytvářejí, v kombinaci s typicky mužskou vlastností „jen neukázat, že jsem slabý“, začarovaný kruh. Jak ve videu níže naznačuje Tony, potlačená bolest se projevuje navenek agresivitou, často vybíjenou na těch nejbližších.

A to je přesně oblast, kde je MDMA tak užitečná. Pocit všeobjímající lásky – jak k druhým, tak k sobě – který je výsledkem vlivu, jež mají aktivní látky v MDMA na neurotransmitery v mozku, pomáhá lidem trpícím PTSD „prožít“ bolestivé vzpomínky znovu, vyrovnat se s nimi a uvolnit tak nahromaděnou energii. Tony Macie je pouze jedním z mnoha případů, kterým MDMA zásadně změnila život k lepšímu – psychické onemocnění, které mělo na svědomí desítky válečných veteránů, se teď díky MDMA zdá daleko blíže vyléčení než kdy jindy.

Na prahu vědecké revoluce
Když na začátku září 2015 vyšlo nové číslo odborného časopisu „Canadian Medical Association Journal“, resp. článek hodnotící dosavadní výzkum terapeutického potenciálu psychedelik, nebylo to pro zasvěcené žádné překvapení.

V mainstreamových médiích, která byla doposud zvyklá informovat o těchto látkách pouze v souvislosti se „šokujícími příběhy lidi na drogách“, se ovšem mluvilo o změně paradigmatu. Proč tak radikální řez? Inu, tisíce spolykaných prášků proti depresím a stovky sebevražd svědčí o tom, že válku se stále intenzivnější „neurózou“ západní části společnosti prohráváme. Lidé jsou depresivnější, narůstá výskyt psychických poruch a nemocí, na jejichž léčbu konvenční metody a léky nezabírají. Iluze o tom, že komplikované psychické nemoci lze vyléčit podáváním psychofarmak bere s novým výzkumem psychedelik rychle za své – ona změna paradigmatu tedy spočívá v povaze psychedelické terapie: tyto látky „nezabírají“ samy o sobě jako psychofarmaka, nýbrž stimulují mozek k „alternativnímu fungování“ a tím posouvají trvání terapie za hranici času samotného užití těchto látek.

Citovaný článek nejvíce zdůrazňoval úspěchy psychedelické terapie v těchto oblastech: zmírňování deprese spojené s onemocněním rakovinou pomocí LSD a „houbiček“ (psilocybin) / MDMA pro již zmiňovanou PTSD a do třetice „houbičky“ pro léčbu závislostí. Samozřejmě, většina pokusů je v pilotní fázi, ale zjištění jsou tak ohromující, že jeden z autorů uvedené studie hovoří doslova o revolučních výsledcích. Ty jsou nejen kvantitativní, ale i kvalitativní – je již spousta těch, kterým psychedelika pomohla, ale hlavně: pozitivní následky trvají podstatně déle, než samotný efekt účinných látek. To ukazuje na další přelomové zjištění: výzkum naznačuje, že lidský mozek je pod vlivem psychedelik „schopný“ blokovat staré a vytvářet nové synapse a tím měnit některé rysy chování.

Pokud byste se zeptali „dobrovolných“ pokusných myší – a v Česku vám díky amatérským psychedelickým rituálům a výskytu Psilocybe Bohemica prsty jedné ruky k jejich spočítání určitě stačit nebudou – mnozí z nich, včetně autora, by svůj psychedelický experiment hodnotili jako jeden z nejhlubších zážitků v životě. A mnozí z nich by uvedli, že dopad tohoto zážitku na každodenní prožívání a kvalitu jejich životů byl zcela zásadní. Autor tohoto blogu by se 15 let po svém zážitku nebál dokonce konstatovat, že mu psilocybin zachránil život.

V mechu a kapradí
Tohle všechno zní strašně pěkně, ale jako zdravého, resp. vyrovnaného člověka mě to fakt nezajímá, řeknete si. Samozřejmě, nikdo z nás by se s výše uvedenými diagnózami nechtěl setkat. Co se ale děje mimo univerzity a výzkumné laboratoře? Je toho dost a není těžké uhádnout, která země stojí v čele. USA za sebou mají dlouhý a intenzivní flirt s psychedeliky. Díky Američanům toho o LSD, psilocybinu a MDMA víme nejvíc, ale také díky nim považoval svět tyto látky několik desetiletí za smrtelně nebezpečné. Jak vypadá rekreační užívání psychedelik dnes? Jedním z příkladů na pomezí volnočasového a vědeckého přístupu je „mikrodosing“, pravidelné užívání miniaturních dávek s potenciálními benefity (více zde).

Snad nejaktuálnější „senzační“ zprávou je článek popisující zálibu špičkových vědců ze Silicon Valley, epicentru kreativity, v LSD. Jeden z nich, jistý Herbert, si na stavech změněného vědomí pochvaluje hlavně možnost „vystrčit nos z myšlenkového boxu“, ve kterém se každý profesionál pohybuje (zde).

Ať tak či tak, je víc než pravděpodobné, že LSD, psylocybin a ostatní podobné látky změnily život desetitisícům lidí. Současná renesance jejich terapeutického využití je další z řady událostí, které velmi pravděpodobně promění to, jak se díváme na sebe a svět kolem nás. Jen těžko přesně odhadnout, do jaké míry si společnost osvojí hlavní zjištění výzkumu psychedelik a v jaké formě je vstřebá.

Eleusína 21. století
Autorova utopická vize není nepodobná tomu, čemu se ve starověku říkalo eleusínská mystéria: rituální zážitek, nejspíše pod vlivem psychedelické látky obsažené v nápoji kykeon, se počítal mezi ty nejdůležitější v životě člověka. Proč? Zasvěcoval účastníky do tajemství života a smrti – nejspíše tím, co se v literatuře popisuje jako „smrt ega“, tedy překročením každodenních vzorců egoistického uvažování prostřednictvím intenzivního zážitku jednoty a překročení individuální existence (transcendence). Zážitek byl údajně zpoplatněný, ale zároveň široce dostupný, dokonce i otrokům. Jedinou podmínkou byla znalost řečtiny a „trestní bezúhonnost“.

Převedeno do jazyka dnešní doby by se mohlo v budoucnosti jednat například o institut, který by prostřednictvím profesionálně vedené psychedelické „seance“ zprostředkoval zájemcům pohled do vlastní duše – skrze „psychedelický mikroskop“. Samozřejmostí by bylo základní vyšetření vylučující psychickou nemoc a odborný dohled během zážitku. To vše v podmínkách, které byly již dříve popsány v knihách Timothy Learyho či Stanislava Grofa. Harmonické prostředí a příznivé psychické rozpoložení by byly zásadními komponenty tohoto zážitku, který by mohl vést k pochopení a odstranění některých škodlivých vzorců chování, pochopení širších vazeb mezi jednotlivcem a společností, včetně probuzení „zájmu o planetu“, nebo vhledu do zdánlivě neřešitelných pracovních problémů. V době poznamenané čím dál větší disonancí a nerovnostmi by tento zážitek mohl zásadně přispět ke změně uvažování jedinců a konečně i celé společnosti. Utopie? Samozřejmě. Nereálné? Možná.

 

 

 

Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama