Reklama
 
Blog | Lukáš Pokorný

Mačo sem, mačo tam

Byl jsem nedávno pasivním účastníkem notoricky známé situace. Tři muži, zajištění, sebevědomí, šťastní (chtělo by se dodat) se baví. V našem kolektivu sedí jedna žena. Mladá, pracuje pro nejvýše postaveného z naší smečky.

O tobě jsme nemluvili

Dojde na vtipy. Nejukecanější z nás vytáhne první.

Manželé mají krizi, neklape jim to v sexu. Domluví se, že manželka zajde k sexuologovi. Manžel se nabídne, že ji doprovodí. Čeká netrpělivě v čekárně, a když manželka vyjde, zvědavě se k ni přežene a ptá se. Tak co?

No, probrali jsme úplně všechno.

A co p.ča? Ptal se na ni?

Ne, o tobě jsme nemluvili.

Následuje smích a smršť podobných vtipů. Slečna naproti se rozpačitě usmívá, dělá, jako by se jí to netýkalo. Nekomentuje to. Dívá se jinam.

Česká jeskyňka

Míra sexistického prasáctví je v naší malé kotlince (jeskyňce, ha ha), zarážející. Vlastně ne. Není. Je to norma, se kterou se člověk setkává velice často. A obzvlášť u dobře zajištěných mužů a v politice, kterou v ČR řídí, bohužel, samí muži.

Stejně je ale zarážející, na jakém stupni vývoje se část mužů v tomhle ohledu zasekla – je daleko pravděpodobnější, že se v práci setkáte s nechutným sexistou, než že narazíte na muže, který by se jen vzdáleně podobal džentlmenovi.

Samozřejmě, jeden hulvátský fór ještě nikoho nezabil, autor se po fotbale u piva dokáže taky pěkně rozjet. Problém je spíš v tom, že způsob, jakým obzvlášť úspěšní muži veřejně karikují vztahy mezi dvěma pohlavími (resp. je vulgárně redukují na živočišné minimum), prostupuje ve formě symbolu nadřazenosti jednoho pohlaví nad druhým většinu toho, čím česká společnost žije. Zajímavý je v tomhle ohledu článek, který se nedávno zabýval rozdíly mezi muži a ženami z hlediska vývoje mozku a sociálních dovedností.

Česko ještě nenašlo budoucnost

Ten ukazuje, jak se „sociální výbava“ u obou pohlaví liší. Vedle hlavních rozdílů v komunikaci (kluci mají chudší slovník a méně citlivý sluch vs. ukecanější holky, emočně inteligentnější) jsou hlavní odlišnosti v oblasti sociálních kontaktů. Holky/ženy dávají větší důraz na mezilidské vztahy, zatímco kluci/muži jsou orientovaní spíše na činnost. Proto je ženská část populace citlivější a empatičtější a komunikace pro ně není taková překážka jako pro muže. Proto dokáží muži obětovat daleko více práci, jsou cílevědomější, mnohdy dokážou prosadit svůj názor přes odpor většiny. Pokud jsou oba elementy v rovnováze, fair enough, jásejme.

Jenže, jak se ukazuje hlavně ve veřejném životě a politice, něco je u nás špatně. Ženy jsou, prostě a jednoduše, ve veřejných funkcích v drastické menšině a má to vliv na nás všechny. Začíná to na „kulturou“ (komunikace, řízení věcí, způsob vymezování se vůči druhým) na Hradě, pokračuje ve vládě a PSP a končí i v širší veřejnosti. Posledním příkladem je diskuze pořádaná Forbes a Aspen Institute s názvem „Česko. Jak jsme na tom“. Pokud byste mezi hlavními panelisty čekali účastnice, můžete jásat, byla tam. Jedna. Nic proti T. Kuchařové, ale její krásná tvář působí uprostřed smečky „neuvěřitelně úspěšných mužů“ jako facka všem ženám, které v Česku něco dokázaly.

Dokud se tohle nezmění, může Česko hledat budoucnost pořád dokola – a nenajde ji.

 

 

Reklama