Reklama
 
Blog | Lukáš Pokorný

Evropský parlament: docházka, mezi jiným

Díky kampani víme, kdože se nám to hrne do Evropského parlamentu. Až na několik kvalitních kandidátů to vypadá bledě. Jak si ale vedli poslanci, jejichž služební období skončí toto léto?

Stránky Evropského parlamentu (EP) poskytují možnost, podívat se českým poslancům EP na zoubek.  

Dám teď prostor jednomu svému silně anti-úřednicky naladěnému příbuznému a zeptám se za něj: dělají tam vůbec za ty eura něco? 

Zdá se, že ano. Zatímco německý blogger Hajo Friedrich na svém blogu tvrdě kritizuje kolínskou rodačku Silvanu Koch-Mehrin za to, že se do práce neobtěžovala přijít v plných 59 procentech, Češi mohou být s docházkou svých krajanů spokojeni.  

Namátkově:  

Jana Bobošíková (nezařazená): účast na zasedáních: 91 %.

Richard Falbr (Skupina sociálních demokratů v EP): dtto: 87 %.

Vladimír Remek (Skupina konfederace Evropské sjednocené levice a Severské zelené levice): dtto: krásných 93 %.

Vladimír Železný (Skupina Nezávislost/Demokracie): dtto: podprůměrných 78 %.

Jana Hybášková (Skupina Evropské lidové strany – Křesťanských demokratů a Evropských demokratů): dtto: krutě podprůměrných 35 %.  

Ale to, že mají sitzfleisch ještě neznamená, že fakt něco dělají. Známe to z naší Poslanecké sněmovny: zívání, lelkování, sem tam ruku nahoru, sem tam ruku u brady. Celkově to ale při povrchní inspekci zase nevypadá tak špatně (v úvahu je nutno vzít také účast ve Výborech!).  

Někteří se bijí jako lvi, mezi těmi, které jsem zmínil, vede paní Bobošíková. Od 15. září 2004 vystoupila na plenárních zasedáních EP celkem třiaosmdesátkrát (naposledy to bylo 6. května). Například v rozpravě o vztazích mezi institucemi EU, členskými státy a jejich parlamenty při provádění Lisabonské smlouvy se opřela do „zlotřilého bandity“ Cohn-Bendita, který neustále kritizuje českého prezidenta: 

„…Na závěr chci upozornit poslance Cohn-Bendita, že jeho nehorázné výroky o tom, že prezident České republiky Václav Klaus hodlá uplácet senátory Parlamentu mé země, jsou urážkou nejen hlavy státu, ale i občanů České republiky. Takové obvinění je v příkrém rozporu s principy přátelských mezinárodních vztahů i prosté lidské slušnosti. Žádám proto poslance Cohn-Bendita, aby svá slova o korupci prokázal, nebo aby se prezidentu Klausovi veřejně omluvil.“ 

Richard Falbr za paní Bobošíkovou pokulhává, ale ve středu 14. ledna 2009, když představoval program předsednictví ČR v EU, se i on zastal našeho pana prezidenta: 

„Na hlavu předsedy Rady se snesla kritika, já se úmyslně nepřidám. V českých pohádkách na hradě obvykle sedí moudrý král, který nikoho neprovokuje, neuráží a není odborníkem na všechno. Není tomu tak na Pražském hradě…Přesto věřím předsedovi Rady, že se s tímto handicapem úspěšné vyrovná a splní to, co nám dnes slíbil. Znám ho téměř dvacet let a těší mě pozorovat, jak i členství v Evropské unii působí kladně na jeho politický růst. Držím mu palce, protože i pro mě platí to, co říkají Španělé: „Con mi patria, con razón o sin ella“, co říkají Angličané: „Good or bad, my country“, a já říkám: „V dobrém i zlém se svou vlastí“.  

To, že přímá úměra mezi účastí a aktivitou neplatí vždy, potvrzuje se svými 45 vystoupeními paní Hybášková, která, jak jsme viděli, se účastnila pouze zhruba třetiny plenárních zasedání. Možná proto, že má jako předsedkyně Delegace pro vztahy s Izraelem hodně práce jinde… Kdo ví.

No a nakonec bývalý ředitel TV NOVA Vladimír Železný, zarputilý bojovník za národní práva a rytíř bojující proti Lisabonské smlouvě.
 

Při rozpravě k přípravě Evropské rady po irském referendu Lisabonskou smlouvu v reakci na řečnickou otázku předsedy socialistů, německého poslance Martina Schulze, o možném vyloučení zlobivých proti-lisabonských prťavců typu Irska, nazval „zvrhlý plod německého předsednictví“.  

Kouká na mě ještě jeden link: vedlejší příjmy a placené a neplacené funkce. Proklikávám se formuláři a zjišťuji, že nikdo nic nedostává ani nedává, sem tam se najde někdo, kdo nějaký ten vedlejšák má. Ale kdo by taky co na internetu přiznával, ne? 

Takže to jenom tak, pro srandu králíkům, letem světem.  

Všeobecně stejně panuje názor, že EP je spíš odkladiště politických vysloužilců, renegátů a jiných, na domácí půdě znemožněných osobností, zlákaných šustícími euro-bankovkami. Lisabon sice dává EP, jehož úloha je i tak ve spolurozhodovacích procedurách docela závažná, větší pravomoci, ale politicky zůstává EP prakticky nefungující instituce. To, že nám do EP kandiduje taková postavička jako je třeba Miroslav Sládek nebo Tomáš Vandas z rasistické Dělnické strany, není totiž v Evropě žádná výjimka. Autokrat Berlusconi údajně vybral na kandidátku své strany 8 modelek a „růžovkových“ hereček, aby to nakonec skrouhl na jedinou královnu krásy a doprovodil výtkou ostatním stranám, že jejich kandidáti páchnou a mají příšerný vkus. Tak proč ne Sládek?  

Politická nefunkčnost EP spočívá v tom, že mezi sebou „soupeří“ dvě hegemonní uskupení – a „soupeří“ je možná moc silné slovo. Dominantní Socialisté a skupina pravostředových Lidovců a Demokratů spíš než cokoli jiného hledají konsenzus, který je potom schválen mohutnou většinou. Již zmiňované Výbory EP se totiž podílejí ve spolurozhodovacím procesu na legislativních návrzích Komise, ale jinak neexistuje mezi evropskou exekutivou (Evropská komise) a EP žádná spojitost – není možné, aby jednotlivé strany kandidovaly se svými kandidáty na nejvyšší komisařské posty a „shrábli“ pak zaslouženou odměnu za své vítězství v podobě ovlivňování směřování EU (jak tomu je v případě národních parlamentů a vlád) Proto zůstává EP tak rozplizlým útvarem, do kterého mají odvahu kandidovat téměř všichni – od smradlavých odpadků, které EU viděly opravdu jen z kanálu, až po luxusní politické zboží, které bude doma chybět (a kterého je i tak málo).

Reklama

 

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.
Reklama